Adama Ondru jsem poprvé potkala ve skalách před čtyřmi lety. Už jsem o jeho skvělých výkonech slýchávala a protože jsme tenkrát byli stejné výšky (ne na dlouho), vyptával se mě na různé cesty v Juře a v Labáku, do kterých by se mohl pustit. Několik jsem mu jich poradila a k mému překvapení, je všechny přelezl na OS. Začala jsem tušit, že tento nenápadný mladík z Brna nám ještě ukáže, co je to pořádné lezení. Nenechal nás dlouho čekat a během dvou let se suverénně zařadit mezi úzkou světovou špičku v lezení na obtížnost na skalách. Sbírá nejtěžší cesty v evropských oblastech, ve svém oblíbeném Krase i na našem písečku. Vidět Adama v akci je opravdový zážitek. Pohybuje se po skále přirozeně, chybějící sílu nahrazuje technikou, skoky a jinými akrobatickými kousky, s trpělivostí zkouší cesty, které si pamatuje pro svůj přelez přesně do detailu. Na písku, pokud to jde, zásadně dolézá na vrcholy zapsat se do knížky , i když tím často přivádí svou mamku do mdlob. Adamovi je sice 14 let, ale jeho stisk ruky vás uvede rychle do reálu, že v jeho případě se nejedná o žádnou dětskou hru, ale že leze srdcem a s elánem.

Pocházíš z lezecké rodiny a je tedy jasné, kdo tě k lezení přivedl. Můžeš nám alespoň přiblížit kde si lezl poprvé a kdy to bylo?

Poprvé jsem vylezl asi v 10 měsících z postýlky...Byl to super boulder, shyb, noha za ucho a hop na zem.. Tak 7A. Za trest jsem pak už musel spát v dospěláckým pelechu...Prý, aby se mně něco nestalo:-))). Pak jsem občas někde popolezl, ale asi v 6letech, o prázdninách, jsem zkusil sedmičky na Semáči, v září jsem začal trénovat na už neexistující stěně - Rosničce. V říjnu, v listopadu přišly první závody a hned bedna a pohár. Začal jsem lézt hlavně kvůli těm pohárům...

Kam jste s rodiči jezdili lézt nejčastěji?
Kam jinam, než do do Krasu. V létě do Finále a Paklenice.

Bavilo tě lezení hned od začátku? Dělal jsi i jiné sporty?
Ve dvou jsem lyžoval, v necelých pěti jsem začal se snowboardem. Jezdil jsem na kole. Šest let jsem dělal sportovní gymnastiku. Když jsem začal lézt šlo všechno pomalu stranou...Až na to prkno.

Co tě na lezení nejvíce chytlo?

Těžká odpověď. Všechno souvisí se vším...Vybrat jednu věc nejde.

Pamatuješ si svojí první vytaženou cestu a v kolika letech to bylo?

V sedmi letech jednu trojku v Rovinji, kde byly nýty 0.75 metru od sebe. Hned nato jsem se pustil do nějakého 6a.

Patříš mezi lezce, kteří se snaží strávit maximum času venku na skalách. Bylo tomu vždycky tak? Chodíš přes týden, když jsi ve škole, i na stěnku nebo se snažíte pokud je počasí jezdit vždycky ven?
Dá se říct, že ano. Chodím bouldrovat na Kotelnu, mám stěnku doma – Okurku. Na častější lezení je i ten Kras daleko...Ale nikdy, když je možnost jet na skály, nejdu na stěnu...

Myslíš, že je umělá stěna nutná, aby se člověk zlepšil?
To určitě, bez stěny to dnes nejde. Ani na skalách, a na závodech např. SP je to naprosto nerálný...Dost možná, že v budoucnosti se na skalách, až na vyjímky, nepoleze...

Máš nějaký speciální trénink přes zimu.....lišty, deska atd..?
Ne, moc nerozlišuji způsob tréninku v průběhu ročních období - jezdíme dost ven. Např. do Španělska je potřeba natrénovat vytrvalost, do Jury maximálku - tomu podřizuji svůj trénink na bouldrovce. Takže žádný campus, žádný shyby, jen lezu.

Jak vypadá tvůj lezecký den? Kolik cest za den vylezeš? Máš období, kdy se soustředíš na OS přelezy, pak zase na RP?
Když zkouším těžkou cestu, s počtem to nepřeháním. Většinou dám 3 až 4 pokusy. Šetřím síly. Ve Španělku, Francii se soustředím na onsighty, v Juře na těžší přelezy. Ale není to pravidlem...

Jakého stylu si nejvíce považuješ?
OS

Podle čeho si vybíráš cesty...na pohled, podle historie? Je pro Tebe výzva vylézt cestu, která má minimum přelezů?
Dám na intuici.

Všimla jsem si, že se nevyhýbáš žádnému lezeckému stylu. Máš těžké výstupy v kolmých stěnách i v převisech. Snažíš se cíleně lézt různé styly, aby jsi získal lezeckou všestrannost?Myslíš, že je třeba se specializovat na určitý styl, aby v něm lezec nadprůměrně vynikal?

Jasně, že to tak dělám. Soustředit se na jeden styl by mi nic nepřineslo. Dobrý lezec musí umět lézt v převisu i v kolmým, měl by mít techniku i sílu. Je jedno kde a po čem leze.

V kolmých cestách musíš mít často potíže s délkou? Jak to řešíš? Jsou cesty, které ještě musí počkat?

Už jsem docela velký. Ale podle mě se nedá říct, že v kolmém bývají delší kroky.

Jsou přeci jenom nějaké tipy cest, které ti hodně sedí? Jaké jsou tvoje silné a slabé stánky v lezení, na kterých ještě musíš zapracovat?

Nejdou mi silové krátké pětimetrové kvaky. Naopak nejvíc mi jdou dlouhé cesty s malými chyty, ale s několika odpočinky.

Které přelezy cest tě nejvíce potěšily?

Radost mám z každé cesty, která mě zaujme – ať už pohyby,délkou..atd. Z poslední doby např. Broadway 8c+/9a, Pohádkové sny, Čardějův učeň.10+..

Každý rok jsi se plynule posouval kupředu o jeden stupeň, poslední rok si ale skočil z 8a+ na 8c, teď dokonce na 9a. Utíkáš mílovými kroky kupředu. Kam až myslíš, že můžeš jít? Cítíš už velký rozdíl v obtížnosti 8c+ a 9a.? Jaký to byl pocit přelézt své první 9a?
Lezení klidně může dojít třeba na 10a, ale bude třeba za třicet let. Mezi 8c+ a 9a je rozdíl velký a přijde mi daleko větší než třeba 8b a 8b+. Ale to má asi každý, že na hranici je ten rozdíl větší, nebo ne? Vylézt 9a nebylo zas tak nic zvláštního :-)))

Myslím, že obrovské možnosti pro těžké cesty jsou ve velkých stěnách. Lákají tě velké stěny, těžké přelezy a prvovýstupy v nich? Máš něco v plánu? Pokud ano- Co je pro tebe výzva v takových velkých stěnách?
Lákaji mne docela stěny typu Ratikon. Nemusíš tam týdny cestovat, fantastické vápno...

Co Yosemity? Na tamní hladké žule je přeci jenom trochu odlišné lezení. Lákají tě Yosemity, čisté rychlo přelezy, spaní ve stěnách atd...?
Nevím jestli bych byl schopen vůbec založit nějaké jištění. Já se svýma levýma rukama. Ale určitě mě to svým způsobem láká. Ale bojím se medvědů :-)))

Bouldering bereš jako doplněk k lezení s lanem nebo máš plány i v něm?
Beru ho hlavně jako způsob tréninku. Samozřejmě mě to láká taky, ale asi radši než do Fontáče pojedu do Jury.

Každý z nás asi věří v to, že nás v budoucnu budeš reprezentovat na závodech SP. Vím, ale jak moc tě baví lézt na skalách a tak mě napadá otázka, zda vůbec budeš chtít obětovat čas ve skalách za čas strávený v izolaci, na umělé stěně, v autě atd..?
Vše ukáže čas. Určitě nebudu objíždět vždy každý závod SP. Pro např. MS nebo Rockmaster si snad udělám čas, ale abych jezdil na každý závod a ještě se nabízí bouldry? To asi ne.

Prozraď nám nějaké tvé rituály před přelezem těžké cesty?
Zaprvé se nejdřív navázat a až pak si obout boty. Prvně si obout boty je zásadní chyba!!! A nejdřív se obouvá pravá bota a až pak levá. Těsně před nastoupením většinou tzv.včelička (štípnutí do zadku) , která popohání celou cestou vzhůru.

Co říkají tvoji spolužáci na to že lezeš? Jak stíháš dohromady lezení, učení, dvoření holek....?
Ti vědí, že lezu, ale moc více neví. Všechno stíhám v pohodě.

Poslední dobou patří mezi tvé oblíbené oblasti Frankenjura. Sklízíš tam jednu cestu za druhou. Co tě na Juře baví? Myslíš, že je tam těžký OS přelez?
Na Juře mám rád velkou koncentraci těžkých cest. Když ti jedna cesta nejde, vždy najdeš další cestu jinde. V Juře mně přijdou cesty velmi vyrovnané a za 15 metrů může sakramentsky natéct. Pro OS přelez v Juře je nutno mít velkou dávku štěstí.

Na písku jsi vlastně přelezl už téměř všechny těžké cesty. Pár kousků na Tebe ještě pořád čeká, jako Papírový měsíc. Na ten se určitě chystáš, je to tak? Ve vedlejším Německu mají několik cest v obtížnosti XII, nepojedeš se na ně mrknout? Samozřejmě by jsi si je musel lézt bez magnezia.
Jo, na ten Měsíc bych rád mrknul co nejdřív. Do Saska asi ne.

Máš na písku větší strach než na vápně? Přijde Ti tam lezení odlišné?
Určitě. Rozhodně jsem moc neviděl, že by cesta byla odjištěná jako na vápně, i když to dost lidí říká. Lezení je určitě odlišnější, trochu techničtější, ale zase záleží na konkrétní cestě.

Děláš prvovýstupy v Krase a co na písku. Nelákají tě v budoucnu prvovýstupu na písku? Co vůbec říkáš na tradiční prvovýstupy odspodu?
No, ze sedání do háčku mám tedy docela strach. Ale asi jednou někdy? Jinak ta tradice dělání odspodu by se asi měla zachovat.

U Krasu ještě chvilku zůstaneme. Je to tvoje domácí oblast. Patří mezi tvé oblíbené oblasti? Co všechno jsi tamním lezením získal a jak by jsi lezení v Krase charakterizoval?

Kras je nejlepší oblast! Možná jsem to trochu přehnal, ale v Krasu se mi opravdu líbí. Naučíš se zde hlavně stát na malých stupech a přijde mi to i jako základ krasovýho lezení. Lezení je nepřehledné, chyty se objeví až po delším zkoumání.

Jedna z posledních cest, která Ti v Krase odolávala je Čarodějův učeň 10+. Myslíš, že je ta cesta těžší? Jsou v Krase všeobecně obtížnosti cest podhodnoceny nebo je to otázka zvyku na charakter lezení?
Když cestu lezeš po 151., přijde téměř vždy o hodně lehčí než na začátku. Ty kroky potřebuješ dostat do těla. Třeba v Učni pak už tak vychytáš těžiště a jak se do toho máš správně vytočit, že po vylezení nechápeš, proč jsi tam tak dlouho padal. Cesty jsou v Krase podle mě průměrně o stupeň těžší než v zahraničí (samozřejmě až na výjimky – Bangladéš, Rychlá smrt...), ale jde o to si zvyknout na charakter a někdy i na samotnou cestu.

Hodně cestuješ po Evropě, znáš evropské oblasti jako málo kdo od nás. Kterou máš nejraději? Kras už zmiňovat nebudu, takže celé Katalánsko, okolí Nice (hlavně Castillon) Andonno (i když dost sekané, ale krásné), nebo třeba Seynes, Claret, Buoux a přeci Jura!

Jak vypadá tvůj nelezecký odpočinkový den? Máš vůbec nějaký takový?
Nesnáším ho, ale je nutný. Doma se peleším a na výjezdě si dám jednu cestu... nebo se taky peleším Víte jak nejlépe trénovat ve dnech volna? Radím lehy, lehy:-)))))

Co rád čteš? Jakou posloucháš muziku?
Čtu jen Garfielda a Asterixe ze své vůle, proti své vůli čtu povinnou literaturu do školy. Muzika - skoro všechno.

Strašně se mi líbí, jak si ve skalách poctivý. Dolézáš vždy ke knížce, styl RK nebo první cvaklej neznáš, pečlivě si počítáš pokusy atd.. Předal ti někdo tento čistý přístup, máš lidi nebo vzory, kteří tě ovlivnily?
Spíš ne, já jsem prostě takový.

Ptala se: Simona