O tom, že podávat špičkové výkony na skalách lze v každém věku, nás přesvědčila čerstvá čtyřicátnice, sympatická lezkyně a učitelka angličtiny z Francie Cathy Wagner, která přelézá už mnoho let cesty v osmém stupni a její výkonnost neustále roste. Ve světovém žebříčku lezců na serveru 8a.nu se mezi ženami pohybuje v první desítce. Se svým kamarádem Sebastianem brázdí evropské oblasti už léta. Rádi využívají k lezení dobrého tření a proto když to začne ve Francii hřát, přesunují se do oblastí s nižšími teplotami. Tato věčně usměvavá, přátelská a otevřená lezkyně je nesmírně houževnatá a soustředěná, což ji umožňuje stále posunovat její lezecké hranice. Vy ještě mžouráte ze spacáku a Cathy se Sebastienem si to už "štrádují" do skal a vracejí se až s přicházejícím šerem, kdy dopíjíte své první pivo.
Cathy jsme při našich cestách po oblastech Evropy potkali několikrát. Nikdy jsme se však nedali do řeči a vždy jsme jen s úžasem sledovali tuto dlouhou, hubenou postavu, jak se v klidu prochází v těžkých cestách, s trpělivostí zkouší a ladí kroky a po návratu na zem opět rozdává úsměvy a dělí se o nové poznatky z cesty. Seznámila jsme se s ní až v Ceũse. Procházela pod skalami zrovna, když mi prasklo šlachové poutko na prstu. Hned ochotně nabízela pomoct v podobě různých kontaktů na nemocnice v Aptu a musím říct, že mě i v té chvíli dodala odvahy při pohledu na můj fialový, dvakrát takový prst a při černých myšlenkách na ztracenou lezeckou sezónu. Od té doby se pravidelně potkáváme v oblasti Saint Leger, kde často tráví víkendy. I zde má přelezeno hromadu těžkých cest. Když měla v průběhu týdne kratší den ve škole, dorazila sama. Věděla, že vždy najde ve skalách parťáka a rádi jsme se k ní připojili. Cathy přinášela do lezení pohodu. Uvolněná nálada a vtipkování po celý den bylo příjemné, oproti někdy upnuté atmosféře v oblastech, kde se lezci zarputile soustředí na přelézání těžkých cest. Její pokřikování "alle up, alle up" mi zní v uších dodnes. Neustále nás překvapovala svými lezeckými schopnostmi, bylo se na co dívat a co se přiučit. Její přelez cesty La Reserve 8b (St.Leger) na druhý pokus, za jeden den byl hodně motivující. Když hora Mont Ventoux seslala do údolí studené, mrazivé počasí a Tomáš mě i přesto přemlouval na super lezeckou „session“ v péřovkách a ve třech dalších vrstvách oblečení, Cathy byla jediná, kdo byl tomuto nápadu nakloněn. Celou atmosféru zasněženého údolí doplnili ohníčkem pod skálou, kde si rozehřívali ruce mezi pokusy. Prostě Cathy se snaží využít každou volnou chvilku na lezení a ani špatné počasí jí v tom nezabrání, nevadí že se ten den nezadaří, hlavně že je ve skalách, mezi lidmi, které má tolik ráda a může spřádat další lezecké plány a vyhlížet projekty do kterých se v budoucnu pustí.

Narozena: 5.8.1965
Nejlepší OS: několik 7b+ nebo lehčí 7c. Nejlepší Flash: několik 7c+
Nejlepší RP anebo cesta, které si váží: Baila boat 8b (Lubéron), La Reserve 8b(St. Leger)
Volný čas: kino, nakupování během výprodejů, posezení a pití hodně, hodně.....čaje s přáteli.
Zaměstnání: Učitelka angličtiny
Muzika: Laurie Anderson, Marianne faithful, Depeche Mode, Tears for fears, Louise atttaque, Peter Gabriel, Nena, Massive Attack, Portishead-among others.
Sponzor: Stearling Rope (USA)

Z jaké části Francie pocházíš?
Pocházím z Alsace, což je severovýchodní Francie, ale narodila jsem se ve Strasbourgu, kde dodnes žije moje maminka. Před deseti lety jsem se usadila v jižní Francii.

Kdy si začala lézt a kdo tě k lezení přivedl?
K lezení mě přivedl můj bratr Jean-Luc, který se zajímal o horolezectví, ale i trochu o lezení na skalách, ten mi pomohl objevit lezení. Poprvé jsme spolu bouldrovali na písku a žule ve Vosges. Později jsme lezli v Německu a to ve Pfalzu a Baden-Badenu. Jean-Luc ze začátku lezl jako první a já ho následovala. První cestu jsem vyvedla v roce 1986, když mi bylo 21 let, moje první 7a jsem vylezla v roce 1991 a pak v roce 1994 padlo 8a . Od té doby jsem trávila každou volnou chvilku ve skalách, baví mě lezení venku. Miluju vyvádění cest na prvním konci. Nikdy mi nedělaly problém pády do lana. Myslím však, že momentálně bych dokázala žít i bez lezení.

Dělala jsi v dětství i jiné sporty  ?
 Pět let jsem dělala balet a deset let jsem cvičila gymnastiku. Obojí mě moc bavilo.

Je někdo kdo tě v lezení inspiroval nebo stále inspiruje?
Moji blízcí přátelé, ti mě v lezení hodně inspirovali. Na začátku to byl samozřejmě můj bratr a naši společní přátelé z Alsace. Mám štěstí, že jsem se vždy setkala se skvělými lidmi a nejenom mezi lezci, ale našla jsem opravdové přátele, kteří mi měli co předat. Hodně mě ovlivnili i moji dva milující partneři Simon a později Sebastian. Simona jsem poznala na svých studiích v Anglii. Sebastian pochází z Francie, je vynikající lezec a podnikám s ním lezecké zájezdy dodnes.

Věnuješ se převážně sportovním cestám, zkusila jsi jiné disciplíny-tradiční lezení, bigwall?
Objevila jsem tradiční lezení ve Velké Británii, kde jsem studovala a nějakou dobu žila. Ve Francii jsem vylezla několik vícedélkových cest ve Verdonu a technické lezení jsem zkusila v devadesátých letech v oblasti Chartreuse. Užila jsem si to, ale teď se převážně věnuju sportovnímu lezení jednodélkových cest, ale nevylučuju, že se k tomu někdy vrátím.

Jak probíhá tvůj lezecký týden? Jak jde dohromady lezení s tvým povoláním učitelky anglického jazyka?
Obyčejně lezu každý víkend a daří se mi vyjet na skály i během týdne, vetšinou to vychází na středu a čtvrtek odpoledne. Kombinace lezení a povolání učitelky je skvělé, mám přes rok hodně prázdnin a můžu tedy vyjet za lezením. Vyhovuje mi to, tak jak to je, nic bych neměnila. Ke svému životu potřebuji obojí.

Lezeš těžké cesty, neustále se zlepšuješ a tvá výkonnost roste. Máš nějaký tajný lezecký recept o který se s námi podělíš.....?
 Snažím se lézt pravidelně, pravidelné lezení mi pomáhá mít i řád v životě. Samozřejmě někdy na tom nejsem fyzicky, tak jak bych si přála.....Nepřipravuji se nějak speciálně na cesty, většinou se soustředím na přelez cesty, kde jsou kroky pro mě reálné, nacvičím sekvence a pak přijdou na řadu ostré pokusy. Kromě toho vždycky můžeš shromáždit informace o cestě a usnadnit si situaci v rozhodování, která cesta je pro tebe ta pravá.

Odkud stále čerpáš motivaci?
Vždy jsem měla touhu a cíle překonávat cesty v osmém stupni na vápně a ta se ani za ta léta nezměnila. Měla jsem nějaká období, kdy má motivace kolísala nahoru a dolu, ale momentálně je má motivace ustálená.

Ve Francii je asi možné lézt celý rok venku, nebo snad někdy musíš díky počasí zavítat i na umělou stěnu?
Lezu venku celý rok, naštěstí.... Chladnější počasí mi nevadí. Na stěně jsem nebyla ani nepamatuju.

Jaký typy cest jsou tvoje nejoblíbenější - vytrvalostní, kratší silové?
Miluju silové cesty s dobrým odpočinkem mezi těžkými pasážemi. Cesta může být dlouhá, ale s odpočinkem. Na vytrvalostní cesty nejsem moc dobrá.

Nepřemýšlela si někdy o profesionální lezecké kariéře?
Ne, nikdy.

Je těžké se ve Francii prosadit jako profesionální lezec?
Pokud nejsi úspěšný a silný závodník a nejezdíš po světových pohárech, tak je to velice těžké.

Jaká je teď u vás ženská lezecká scéna?
Máme spoustu dobrých lezkyň, ale já osobně si obvzlášť vážím jedné z nich, je z Nice, jmenuje se Leyla Hichem a udává ženský lezecký směr ve Francii.

Nikdy jsem o ni neslyšela?
Bydlí u Nice, ale narodila se v Paříži v roce 1969 a začala lézt v roce 1997. Leze hodně v oblasti Castillon a Peillon, má přelezeno jedno 8b+ a dvě 8b, možná teď i něco víc. Jako první žena přelezla v roce 2003 Mortal Combat (8b+). 

 Jezdíš  přes rok často do jiných evropských oblastí?Do kterých z nich se ráda vracíš?
Cestujeme ven během letních prázdnin a na konci semestru. Miluju Ceredo (Itálie), Frakenjura (Německo), Schleierwasserfall a Zillertal (Rakousko). U nás lezu v Tarnu, Boux, Lourmarin, Ceüse a okolo Nice- Castillon, Peillon a la Turbie.

Kdo je tvůj nejčastější partner ve skalách ?
Ráda lezu se svými nejbližšími přáteli, kteří jsou motivovaní na lezení a nekomplikovaní. Znám skvělé lidi z Česka, Belgie a Francie, ale můj nej partner je Sebastien Hémery. Je to skvělý člověk.

Můžeš jmenovat vylezené cesty, kterých si obvzlášť považuješ?
Hm..................těch cest je víc, kterých si vážím a vážím si jich z odlišných důvodů. Některé mi daly hodně zabrat a něktéré jsou na úžasném místě.
Face de rat 8a+ v Ceüse pro mě byla hodně těžká cesta.  Podařilo se mi jí přelézt během bouřky. Strhla se průtrž zrovna, když jsem odpočívala před posledním těžkým místem, ale dolezla jsem ji. Cesta La Réserve v St.Leger 8b mě překvapila, protože jsem jí  neočekávaně vylézla na druhý pokus- krásná, dlouhá 30ti metrová cesta s odpočinkem uprostřed. Ve Verdonu si vážím dvoudélkové cesty Triste Lune a Team Zinc, obě délky jsou za 8a+. Nemůžu zapomenout na Boux a cestu La diagonale du fou 8a. V oblasti Lubéron jsem přelezla Baila Boat 8b, úžasný místo uprostřed cedrového lesa. Dřív jsme hodně přes léto jezdili do Frankenjury. Vzpomínám si na Amboss 10- , ten mě hodně potrápil. Amboss jsem lezla uprostřed léta, je to ještě jížní stěna a tak jsem jí málem vzdala kvůli tomu žáru. Další krásná cesta je Bauern 8a v Arcu, je sice tesaná, ale nádherná linie.

Co prožíváš po úspěšném opakování cesty?
Jsem blahem bez sebe!!!.

Ve Francii máte hodně uměle vytvořených cest, co si o nich myslíš?
Přelezla jsem několik vytesaných cest a byly skvělé. Nejsem proti umělým cestám na skalách, proč bych měla? Kromě toho některé takové cesty jsou stejně dobré, jako přírodní a troufám si říct, že některé i lepší. Nedávno jsem lezla cestu Bauern (8a) v Arcu. Tato cesta je skoro celá vytesaná a pro mě byla absolutně úžasná. Určitě záleží na představivosti a zkušenosti prvovýstupce.

Určitě jsou některé uměle vytvořené cesty pěkné, ale přemýšlím někdy o další generaci lezců, jako je Adam Ondra, kteří možná budou schopni cesty přelézt po přírodních chytech...
Souhlasím s tebou, ale myslím si, že ve světě je stále hodně extrémně těžkých cest a některé z nich mají jen málo opakování. Jsem si jistá, že je i spousta neobjevených stěn a oblastí. Další věc je, že žádný člověk se nikdy nezmění v ještěrku a nebude schopen lézt v uplně hladké stěně.

Co tě na lezení nejvíc přitahuje a baví?
Ráda si povídám s lezci, jističi, dělit se o radost z lezení a o jakoukoli zábavu kolem. Při přelezu cesty si užívám pocit, kdy se na okamžik ztratím sama ve stěně. Jsi prostě na chvilku pryč, někde jinde.

Jaké jsou tvé další lezecké plány?
Ráda bych zkusila další 8b.

Jaké další místa a oblasti tě lákají ?
Amerika, Austrálie a ráda bych jela do Patagonie a na trek do Nepálu.

Kdy přijedeš navštívit náše pískovcové oblasti?
Hmmmm...!!

 Jednou jsem se Cathy ptala, kdy pojede do Frankenjury, odpověděla mi, že je už příliš stará na lezení ve Frankenjuře. Ihned jsem jí nabídla, že tedy může přijet zalézt na naše pískovce, opověděla, že je příliš mladá, aby zemřela na našich šílených pískovcových cestách...................celá Cathy, samá srandička.

Text: S. Ulmonová
Foto: archiv Cathy Wagner
Úvodní foto: Philippe Maurel